Založit webové stránky nebo eShop
Katův výdělek - povídání
 Psáno mečem aneb středověké katování. Poznámka autora: 
 Moje ambice stát se spisovatelem skončila ve fázi, kdy jsem dostal knížku o trestu smrti kde je už vše popsáno dopodrobna i s obrázky
 
 
 
 Studium pramenů hrdelního soudnictví není samoúčelné, přispívá k řešení řady dílčích otázek vývoje české společnosti. Závažná je jistě jak problematika sociálního postavení městského tak venkovského obyvatelstva, tak i možnost poznání myšlení a mentality různých vrstev společnosti, neboť vývoj těchto jevů se zřetelně odráží právě kriminalitě a její represi.
 
Kat, mučírna, poprava – šibenice, právo útrpné či tortura to jsou pojmy při kterých ještě dnes naskakuje lidem husí kůže. Nejinak tomu patrně muselo být i v dobách dávno minulých. Nejen s těmito slovy se lidstvo setkávalo celé staletí a i v součastné době se lze na světě o trestu smrti ale i o mučení bohužel doslechnout. Ale naše toulky se budou odehrávat v historii zejména naší země, kde ještě dnes můžeme narazit ve spoustě obcí a měst na názvy lokalit nebo míst spojených s mým bádáním. Nespočteny zůstanou Šibeníční vrchy, šibeňáky katovny apod. Bezesporu tyto názvy úzce souvisí s tehdy ne moc oblíbeným povoláním Mistrů ostrého meče, kde končila  životní pouť nejednoho delikventa. Když se tedy zmiňujeme o nynější justici a tehdejších zločinech je nutno připomenout, že leckteré trestané delikty té doby,za zločin dnešní soudy ani nepovažují a netrestají. Jenom šibenice hrozila např. za potulku, krádež. Cizoložství, svatokrádež mohla končit stětím a na pranýř se odsouzenec dostal z dnešního pohledu za malichernost jako je šizení a nepoctivost živnostníků nebo za prostituci. Spousta kurev skončila na pranýři polonahá tam, kde se pohybovalo nejvíce lidí. Například na rynku před kostelem nebo jarmarku. Vše se tedy provádělo veřejně a na potupu dotyčného, průběh takovéto procedůry mohl být i značně drastický. Popravy ,mučení a tresty se zapisovali do tzv. „smolných knih.“ O zápisy jednotlivých případů se staral krevní písař. Tyto zachovalé zápisy se hrdelními tresty jenom hemží.
Zvláštním druhem soudního řízení byl až do konce 14. stol. tzv. Boží soud-ordálové řízení. Pokud se strany nemohli dohodnout v nějakém závažném sporu, mohl soud přikázat, že spravedlnost je v rukách božích. Ordál vodou byl založen na tom, že svázaný provinilec se hodí do vody jakožto do čistého živlu a ta ho buď přijme, (pokud se utopí je nevinen), nebo nepřijme, tedy odmítne ho přijmout a tudíž je vinen.
Nic se však nemění na faktu, že pověšení na šibenici byl jeden z nejčastějších způsobů poprav. A byl to nejméně čestný způsob odchodu z tohoto světa. Smrt však vždy nemusela být tímto způsobem rychlá nebo bezbolestná. Záleželo na zručnosti a zkušenosti kata aby odsouzenec neumíral pomalu. Neposlední úlohu zde sehrála délka provazu či hmotnost aby se dotyčný dlouho nedusil ale rychle se zlomily krční obratle a smrt nastala okamžitě. Zostřený způsob pověšení mohl být za použití  řetězu. 
Popravy mečem se prováděly na odsouzenci který byl předkloněn v pokleku a kat stojíce za ním mu jedinou ranou ze zadu na stranu krku, ostrým mečem hlavu uťal. Zde opět záleželo na pevné ruce a přesném vedení meče aby odsouzenec neumíral v bolestech a zemře hned po prvním úderu. Což se taky dle dochovaných písemností ne vždy povedlo. Náš nechvalně proslulý a nejznámější, byl kat Jan Mydlář ze Starého Města pražského. Další mistři hrdelního cechu na našem území které můžeme připomenout jsou např. Antonín Nimburský z města Písku, Karel Huss z Chebu nebo popravčí mistr Království českého Jan Křtitel Piperger.
Velmi častým způsobem poprav bylo též upálení za živa. Později však někdy církev poskytla milost v to smyslu, že kat nejdříve sťal hlavu a potom teprve svěřil tělo ohni. Naprosto bez výjimky čekalo upálení za živa žháře dle pravidla : čím kdo zachází tím i schází. Smrt v plamenech čekal i na obviněné osoby z čarodějnictví. Z  dostupného materiálu lze usoudit,že na našem území procesy nedosahovaly takových počtů jako v sousedním Německu. Nejvíce případů se událo na Šumperku a Losinsku v 50. a 80. letech 17. století. Tyto události nám věrně popisuje spisovatel Václav Kaplický, ve svém díle :Kladivo na čarodějnice. Kde se krve a peněz lačný olomoucký advokát Boblig z Eldelstadtu jak nám historických pramenů bylo umožněno přiblížit, ničeho neštítil. Trest smrti v plamenech, též bylo možno okusit po prokázané sodomii, jak byl tehdy označován pohlavní styk se zvířaty. V ohni skončilo i zneužité zvíře spolu s dotyčným.
Loupežná či úkladná vražda byla vždy postihována tím nejtěžším trestem a to lámání kolem. Tento obzvláště kutý způsob mučení s následnou smrtí, mohl být provázen tím, že odsouzenec byl zašit do hovězí nebo koňské kůže a vláčen koňmo na popraviště. Kde mu kat mohl provést též, : šnyty po knechtsku. Což byly vyřezávané pruhy kůže ze zad. Dále uštípat kleštěmi prsty nebo trhat maso z prsou a nohou. Zvykem bylo i odděliti ruku která třímala vražedný nástroj. Vražedkyně svých vlastních dětí byly zaživa zahrabány a jejich srdce prokláto naostřeným kůlem.
Soudnictví v této podobě se zachovalo do doby pobělohorské. Ale až o století později se zrušilo právo útrpné ( výslechy na mučidlech ) 
Velký rozmach tedy zažilo vyplácení holí či rákoskou. Tato doba za Josefa II.,který schválil a podepsal: Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně. Pevně zde byla zavedena zásada legální. Tedy NULUM CRIMEN SINE LEGE, (žádný zločin bez zákona). A zejména NULLA POENA SINA LEGE, (žádný trest bez zákona).
 
 Jestliže máme nyní společně zjistit jak vysoký byl katův výdělek, za vykonanou exekuci, pak musíme začít pátrat v dokumentech hlubokého středověku. Bohužel se v Čechách mnoho dokladů o mistrech ostrého meče nedochovalo. Natož o jejich odměnách. Proto zkusme čerpat v Německu. Ve 14. století byly zde ustanoveny poplatky za jednotlivé úkony, popravy či vykonávání práce v oblasti mučení na odsouzených delikventech.
Ve městu Zhořelice v Lužnici, které bylo tehdy součástí království českého, je zaznamenáno:  léta páně 1416, že mistr popravčí tohoto města měl vyměřeno za rok dvě a půl kopy českých grošů a dvojí oblek. Samozřejmě je zde zapsáno i výše výdělku za jednotlivé procedůry. A to za stětí mečem či pověšení 18 českých grošů, za mučení na skřipci půl hřivny a za například useknutí ruky nebo za uříznutí uší nebo nosu 6 grošů.
Teprve až na počátku 16. století se objevují první zmínky o platu kata.Výše byly ustanovena
Vladislavovým „Zřízením zemským“, ve článku 542, že kat má při popravě několika odsouzenců dostat od prvního kopu a za každého dalšího po půl kopě grošů. Kromě toho však platila obec svému katovi dohodnutý obnos
Tak například léta páně 1506 v Jindřichově Hradci obdržel mistr meče za upálení dvou odsouzenců 4 kopy grošů a za stětí dalšího po 6 kopách grošů. A dále například v Hradci Králové dostával městský kat roku 1510  týdenní plat ve výši 8 grošů a za každou popravu ještě 30 grošů. Tentýž kat by vyslán do na exekuci do obce Stěžer aby oběsil dva lapky za což obdržel kopu grošů. Pokročíme-li dále do roku 1605 kde se v městských knihách připomíná, že tamní kat Nedorost Dostával od obce měsíčně 40 grošů a za popravu mu město přidávalo navíc dalších 15.
Mnohem lépe než v Hradci však na tom byli lépe popravčí mistři v Novém Bydžově. Léta páně1512 Zde obdržel kat za popravu 10 kop grošů a v Polici u Náchoda l.p. 1589 dostal kat 8 kop grošů. Ve městě Lužci, kde vykonával obyčejně popravy kat z blízkého Vysokého Mýta, bylo vyplaceno roku 1628 za exekuci mladé ženy Kateřiny Záplavové jenž zavraždila své nemanželské dítě, 22 kop a 30 grošů míšenských. A když v roce1651 tamtéž byla sťata, poté zahrabána a kůlem probita pro podobný zločin pradlena Kateřina   z Košumberského zámku, dostal kat Jiří Gruber z Mýta 27 kop a 20 grošů míšenských, naklady musel zaplatit svůdce dívky Lukáš Šantrůček mládek z tamního pivovaru. O tři roky později dostal tentýž kat opět v Lužci za oběšení zloděje Kašpara Berga 22 kop a 28 grošů, později za snětí tohoto oběšence dostal navrch další 2 kopy a 54 grošů.
Ve druhé polovině 17. stol. Byl patentem císaře Leopolda I. ustanoven přípis dle kterého kat má obdržet za každou popravu 6 kop a pokud byl přespolní tak dvojnásobek. Proto například přivolaný kat z Mostu jenž se za exekucí vybral do Chomutova roku 1698 dostal za stětí vražednice dítěte a proklátí kůlem, dostal po 10 kopách a mimo to z pravidla obec zaplatila útratu v místní krčmě a to ve výši 8 zlatých a 21 krejcarů, nepočítaje 57 žejdlíků vína z městského sklepa, které kat se svými pacholky vypil
Za panovníka Josefa I. roku 1707 byl vydán „ Nový řád práva hrdelního a útrpného“, tam se dozvídáme, že:
 
◊ Za stínání a oběšení má kat obdržeti 6 zlatých a to i v případě, že se jedná o ženu, která byla nejen sťata ale i kůlem v hrobě probita
 
◊ Za upálení, lámání kolem nebo za čtvrcení má kat 7 zlatých dostati
 
◊ Byl-li odsouzenec za koněm vláčen k popravišti nebo před popravou uštknut rozpálenými kleštěmi, pak kat dostal taxu nejvyšší a to 9 zlatých
 
◊ Při mučení byla předepsána taxa 1 zlatý 12 krejcarů při prvním dotazu práva útrpného. A při úplném mučení to byla dvojnásobná částka
 
◊ Za vymrskání zločince z města, za uřezání uší či nosu, od utržení údu nebo trhání řemenů kůže z těla se platilo 2 zlaté 24 krejcarů.
 
◊ A za vypálení cejchu byl kat odměněn částkou 1 zlatý a 12 krejcarů.
 
Výslovně však také bylo určeno, že kat si musí veškeré nástroje sám zaopatřiti a pouze dříví, kolo nebo kůl od vrchnosti dostane. Rovněž koně jenž se k vlečení na popraviště nebo ke čtvrcení používal, na ty však dostal obroku
Jelikož pouhými popravami či mučením si kati nepřišli na dobrý výdělek a to proto, že tolik poprav se nedělalo, měl kat i mezi povinnosti zařadit i odklízení zdechlin psů, dobytka či jiné zvěře. Tyto povinnosti později po zrušení práva hrdelního přešlo na pohodné kteří se rekrutovali povětšině z řad katů. Dále čistili kanalizaci a stoky, záchody, tyto páce však vykonávali katovi pomocníci- holomci.
Další nezanedbatelný příjem měli katové z tajného prodeje rozličných věcí, souvisejících s popravami. Využívali tak tehdejší pověrčivosti lidí, kteří těmto věcem připisovali zázračnou moc. Jako první musím připomenout provaz z oběšence. Dále třísky z hůlky soudcovy jenž dotyčný při rozsudku na dvě půlky rozlomil a k nohám odsouzence hodil. Nejzázračnější však byl palec z pravé ruky oběšence, zvláště byl-li ještě z teplé mrtvoly utržen. Proti padoucnici doporučovali kati ještě teplou krev z těla sťatých osob, kterou holomci do připravených nádob chytali. Cena se řídila dle osoby od které pocházela. Nejdražší byla z těla mládence či panny a nejlacinější krev židovská.
Všechny tyto pověry přinášely katům i jeho pacholkům dobrý výdělek. Ale ani to není vše co kat dokázal dobře zpeněžit. Tak jak dokázali mistři ostrého meče údy oddělovat tak je díky svým anatomickým znalostem také co nejšetrněji a co nejrychleji napravovat.
Katovské řemeslo bylo nejen velmi smutné, ale bylo i velmi výnosné. Jejich zámožnost však byla vykoupena  ústrky a opovrhováním, které se jim dostávalo od ostatních lidí.
Jelikož v dobách středověkých byl zločin součástí každodenního života, měli mistři meče o dostatek práce více než postaráno. Veřejné popravy,tehdy krutá podívaná nejen pro sprostý lid byla jistě velice oblíbenou kratochvílí.
 
Roku 1670 byla v Cholticích obnovena katovna. Dne 12.října l.p. 1673 byla prodána za 50 zlatých Matouši Dašickému, 15. března l.p. 1675 katovnu koupil od švagra mistr meče Jiřík Kratochvíl za rok na to ji opět koupil zpět Sasický a v témže roce ji prodal Janu Veselskému. V roce 1679 ji kupuje jeho bratr Hendrych a opět v roce 1681 prodává Danieli Berkovi, ten ji v květnu prodal Růžičkovi a v roce 1697 ji znovu koupil Jiřík Kratochvíl ale za 70 zlatých . Mistři popravní katovnu vždy v hotovosti vyplatili, jelikož jako jediní v panství měli vždy hotové peníze.
 
Nejstarší záznam o hrdelním soudu z Choltic je z října 1652. Je to rozsudek nad Janem Helfertem, který byl odsouzen k vymrskání ze země a před tím vyslýchán mistrem popravčím.
Z let okolo 1715 a dalších let se dochovaly záznamy z Choltického hrdelního soudu, kdy se ve třech případech obvinění ani po provedeném útrpném právu nepřiznali a byli osvobozeni.
 
Právo útrpné v té době mělo 6 stupňů.
  1. Představení mistra popravčího
  2. Při druhém ukazoval kat mučící nástroje s upozorněním: “….nedej příčinu, aby tvé tělo ode přítomného mistra trýzněno a trápeno bylo.“
  3. Další bylo použití palečnic.
  4. Přišla na řadu španělská bota.
  5. Když i toto bylo marno a delikvent se nepřiznal, byl natažen na žebřík.
  6. Naposled byl pálen v bocích.
Stupeň mučení trval tak dlouho dokud obviněný neodpověděl na otázku a písař odpověď nezapsal. Otázky byly při každém stupni mučení stejné a zpravidla jich bylo šest.
 
V roce 1717 vydržel všechny stupně útrpného práva Jiří Kocourek, podezřelý ze žhářství a krádeže vola a nepřiznal se.
Rok nato byli odsouzeni k smrti pro cizoložství V. Záříčanský a D. Pančková jeho švagrová.
L.p. 1721 byl popraven Jan Kaňourek – syn, pro vraždu J. Holuba. Spoluobviněný otec se nepřiznal a vydržel všechny stupně práva útrpného. Ve Smolné knize se pak dochovalo:
„….se žebříku sňat hnáty jemu do pánvic napraveny, na slámu položen v těch místech kde trápení vystál, mazán, polévkou z vína posilněn a v další vazbě ponechán.“ Pak byl propuštěn, ale žádal. “….My jsouce řádně řemeslu zednickému vyučeni a nemohouce proptem obicem vystálého útrpného práva témuž řemeslu s jinými spolucechovními těžit, manželku, dítky, též sebe obživovati až posaváda na stupni nejvyšší nouze, chudoby, pláčem a kvílením dítek stojíme a jsou lidé zdraví a po světě žebrotou obzvláště při nynější konstituci holdovati nesmíme, žádáme a prosíme, aby se nám bosým zarmouceným chudobným lidem tak milostivě nakloniti a flictionem pana perpetum smazati tak dalece, abychom řemeslo naše zednické provozovati mohli….“ Po provedené proceduře nechtěl ho žádný do práce, nikdo s ním ani nechtěl dělat. Na tuto žádost dostal odpověď! „Suplicírujícímu s tímto (jeho žádosti)
navrátili, až pokudž žádnou restituci při nejvyšším trůnu Jeho císařské a královské Milosti svobodno žádati zůstává.“ O výsledku se bohužel listiny nezmiňují.
 
Roku 1725 je v listinách dochováno, že kat tehdy za popravu dostal 6 zlatých, za což se dala v té době pořídit jalovice. Dále mu byly zaplaceny všechny práce od zapůjčení koní a vozu pro mdlobu odsouzených až po vykopání hrobu. Pacholek popravní pak za den dostal1 zl. 12 krejcarů, další holomek pak 36 krejcarů za den.
 
 
TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek